Prodej žížal po celé ČR

Podmínky kompostování se žížalami (vermikompostování) rozhodně nejsou striktní a je vhodné je přizpůsobit konkrétním potřebám majitele.

Kompostování je proces, kdy se za přístupu kyslíku přeměňuje tlející organický materiál na kyprou černou stabilní a  půdě velmi prospěšnou hmotu, které říkáme kompost. Hlavními aktéry kompostování jsou mikroorganismy, přičemž žížaly slouží jako přidaná hodnota, která kompost zkvalitňuje a obohacuje.

Základy kompostování:

  • Suroviny – Kompostovat můžeme cokoliv, ale obecně se nedoporučují maso a výkaly masozřavců, protože obsahují mnoho patogenů. Ideálním složením je rozmanitá kombinace všech možných surovin, střídání vodnatých a na živiny bohatých materiálů jako tlející jablka a bramborové slupky se suššími jako je listí, sláma, seno atd. Velmi dobrým základem kompostu je i hnůj. Pokud máme přebytek nějakého konkrétního odpadu, třeba posekané trávy, neznamená to, že nemáme kompostovat, pouze bude kompostování trvat déle a kompost nebude tak kvalitní jako z ideální kombinace surovin. Suroviny přidáváme postupně, aby stíhaly tlít a nevytvořily hnijící a páchnoucí směs bez přístupu vzduchu .
  • Vlhkost – Kompost by měl být vlhký, ovšem ne plavající ve vodě. Častým důvodem zpomalení procesu je prosychání, kterého se vyvarujeme umístěním kompostu do stínu, občasným zalitím nebo přikrytím netkanou textílií. Ideální vlhkost je 80%.
  • Vzdušnost –  Důležité je také udržet přístup vzduchu, protože chceme podporovat aerobní procesy, nikoli anaerobní hnití. Toho docílíme umístěním otvorů a mezer do kompostéru a přidáváním nevodnatých surovin. Pro vermikompostování obecně doporučuji spíše plošší kompostéry, které lépe pracují s kyslíkem a vodou.
  • Teplota – Ideální teplota pro vermikompostování je 20- 25C, s klesající teplotou se snižuje aktivita žížal i mikroorganismů a kompostování se zpomaluje až se někde kolem 5C zastavuje. Příliš vysoké teploty mají také za následek zpomalení. Při přidání velkého množství surovin dochází v prvním týdnu k rychlému nárůstu teploty až k 80C (v klasickém kompostování se jedná o žádoucí proces), před čímž žížaly utečou do jiných vrstev a vrátí se o ustálení teploty.

Kompostovat můžeme celoročně venku i uvnitř.

Kompostování na zahradě:

  • Kompostovat můžeme buď na volné hromadě nebo v kompostéru. Hromada je jednodušší, kompostér je estetičtější a šetří místo.
  • Na kompostér můžeme buď využít dostupný materiál a postavit si ho sami a nebo si zakoupit jeden z mnoha již navržených a vyzkoušených výrobků.
  • Jednoduchý kompostér čtvercového nebo obdélníkového tvaru si můžeme postavit z dřevěných příček mezi kterými jsou mezery pro přívod vzduchu. Využít můžeme ovšem jakýkoliv materiál , který se nám hodí z hlediska dostupnosti, trvanlivosti a opracovatelnosti.
  • Kompost většinou umísťujeme někam stranou, aby nerušil kompozici zahrady. Ideální je stinné místo, kam prší, jinak budeme muset o to více zalévat.
  • Sem tam na kompost mohou zavítat nezvaní návštěvníci. Proti krtkům dáme na spodek kompostu králičí pletivo nejlépe, aby zabraňovalo i přístupu ze stran. Proti krysám a myším zahrabáváme organický odpad do kompostu nebo ho můžeme přikrýt netkanou textilií.
  • Na zimu můžeme kompost přykrýt třeba vrstvou slámy nebo listí, abychom udrželi co nejvyšší teplotu.

Kompostování uvnitř:

  • Kompostér můžeme umístit v podstatě kamkoli – chodba, skříň, balkón, sklep, garáž atd.
  • Můžeme opět zakoupit nebo vyrobit vlastní nádobu. Opět můžeme využít dřevo, plast a nově i krátkodobě lepenku. Funkční je systém na sebe poskládaných plastových krabic s dirkami, aby mohly žížaly prolézat. Můžeme mít i více menších kompostérů (z platových krabic) vedle sebe, a tak i větší přístup vzduchu a lepší manipulování. V případě plastu volte tmavou barvu, aby zamezila prosvítání.
  • Výhodou je stálá teplota (až na balkón samozřejmě), ideálně pokojová. Nevýhodou je větší pracnost ohledně přísunu vzduchu, vody a dávkování surovin.
  • V interiéru je menší proudění vzduchu a tudíž větší riziko, že by mohl kompost zapáchat, což je asi hlavní obava mnohých začátečníků.
  • Hlavní je skladba kompostu – kompost by měl mít podestýlku z relativně stabilního materiálu jako třeba již hotový kompost, kousky slámy, lepenky, větviček a podobné materiály, které poskytnou stabilní a vzdušné prostředí.
  • Odpad bychom měli přidávat postupně, aby se nevrstvil a promísit ho se stabilnějším kompostem.
  • S vodou opatrně. Větší vlhkost znamená větší možnost hnití a tudíž i zápachu.